Stará huso, já to mám jako tvoje kamarádka...už jako většímu dítěti mi přišlo divné, že smrtí by ten člověk přestal existovat, že by ta jeho "duše", to, co dělá toho člověka zrovna tímhle člověkem, by zaniklo taky. Přišlo mi tak nějak logické a samozřejmé, že ta duše přetrvá, že někde musí být...a jak se říkalo, že duše jsou v nebi, tak mi to prostě přišlo divné...daleko větší smysl mi dávalo buddhistické pojetí, reinkarnace a mám to tak dodnes.