Já si dovedu představit proč Valkýra nechce změnu třeba v jídle. Protože je to její v podstatě jediné potěšení a kdyby měla změnit způsob stravování, tak už nemá vůbec nic pozitivního v životě. Někdo by mohl říct, že to pozitivní by bylo hubnutí, ale ona chce mít smyslové potěšení, něco, na co se může každý den těšit a to je právě to jídlo a pivo.
Nebo s tím, jak jí tady lidi nabízeli pomoc ve vyklízení bordelu. Jsem přesvědčená, že to všichni mysleli dobře, nezištně, ale na druhé straně chápu, že Valkýra nechce, aby se jí někdo přehraboval v jejích a manželových věcech. A taky že se za ten binec i stydí.
Nebo dobré rady, jak se má rozvést, vypakovat manžela, prodat dům. Rozumím tomu, proč to Valkýra nechce. A i tomu, že na nějaké radikální řešení nemá síly.
Myslím si, že Valkýře psychicky pomáhalo, že si tu mohla postěžovat, vypsat se z toho, co jí tížilo, ale zároveň věděla, že s tím stejně nic nedokáže udělat, takže ji ty dobré rady spíš štvaly. Proto jsem si kolikrát radši sedla na ruce, než bych ji tu radila. Ono je to lehké poradit, když se to netýká přímo mě.