Ivo, hele, děcko neřeklo pravdu..... Mohlo se stát cokoliv. Ale ten tón má udávat dospělý. Hodit ztracenou písemku, práci - to zkoušela vyučující i loni na moje dítě v prváku. Už ten princip "já nic - dítě lže" je fakt drzý. Jestliže je pravda, že dítě mělo i polovinu času na vyplnění, tak i to je dost nefér. Normální řešení situace ZA MĚ - "Lojziku, promiň, bohužel jsem zřejmě ztratila tvou písemku. Mohlo se stát, že bys ji neodevzdal? - Ne, já ji odevzdal. - Ok, mrzí mě to, ale budu bohužel potřebovat doplnit tu známku. Jak se domluvíme? Mohl bys to prosím dopsat ještě jednou?"
A v tuto chvíli - asi bych byla ráda, že ji syn donese do školy. Oznamkuji a budu ráda, že mám v ruce aspoň toto. Určitě bych si udělala ještě legraci, že se nám to oběma teda fakt "povedlo".