Mě je z toho špatně, že se škola vnímá jako soudní přelíčení - hledá se vina, "dokazuje se" svědectvím spolužáků, ukládají se tresty a tak.

Cílem testu (už i samotný pojem prověrka ve mě vzbuzuje velmi nepříjemné emoce) má snad být zjištění, zda dítě předmětnou látku umí.

S tímhle bych měla největší problém.

Dovedu si představit, že mi, jako učitelce, nějaká písemka chybí, i to, že děti jsou "drzé", i to, že nějaké dítě, které má pocit, že to napsalo blbě, ji "schválně" neodevzdá a pak se "tváří, že za to může učitelka", i to, že ji prošustruje učitelka... Po pravdě, nejmíň chápu, že dám dítěti chybějící písemku vypracovat znovu a zvlášť (a chápu, že to v dítěti může vzbudit velký odpor) a pak si ji od něj nevezmu (to mi přijde z celé té situace nejhorší...) - a dítě potrestám 5kou (aniž tedy vím, zda látku umí či nikoli) za to, že za mnou "aktivně neběželo" a druhou (z jeho pohledu klidně nespravedlivou) písemku mi nevnutí a nenacpe do ruky...

Jako učitelka bych rozhodně v dané situaci nerozdávala pětky, i když bych byla skálopevně přesvědčená, že mě se za žádnou cenu nemohlo stát, že bych test zašantročila já. Nejspíš bych dítě ústně vyzkoušela, protože psát "stejný" test potřetí, to už by byl fakt úlet.

To, že mě děti mohou i "podvést", bych holt eliminovala tím, že bych testy min. po odevzdání přepočítala, pokud to opravdu nebyl naprosto ojedinělý incident, nebo by to byl natolik zásadní test, jehož absenci bych nemohla nahradit ověřením jiným způsobem (třeba tím vyzkoušením).