Kněz taky neni zarukou, je to jen clovek a mnohi veci z lidskeho zivota nevi, nebo ani nemuze vedet.
Ptala bych se, proc chci radu? Fakt nevim? Nebo chci prenest aspon cast rozhodnuti na nekoho jineho? Chci jen uhel pohledu nekoho jineho? Hledam autoritu? Utrideni vlastnich postoju?
Ujasnit si, co rika treba pravo? Mit nekoho za zady? Ujisteni?

Nikdo neni zarukou pravdy a spravnosti, asi jen sam Stvoritel. A nikdo nevime, co je spravne pro toho druheho.

Ja mam tri ctyri pritelkyne, co maji velky nadhled a vzdycky, pokud se ztratim v tom svem, mi reknou svuj nazor. A rozhodnuti je pak na mne, co jak udelam. Zadny clovek neni tak moudry, ab dokazal pobrat vsechny aspekty.

A nakonec je to rozhodnuti stejne na cloveku samotnem…a ten nemuze odhadnout, co se uplne stane dal.

Nechala bych su chvili casu, pokud to jde, a v te zalezitosti povypnula mozek, ono to reseni kolikrat vytane jakoby zhloubi “duse”. A idealni je, kdyz je to v souladu s mym svedomim a mou vnitrni moralkou. Myslim, ze to tak staci.