"Kdysi jsem znala člověka, co toužil po černém nábytku, a mně se dělalo zle jen při té představě."

Jako představa mi to blbé nepřijde, i jsme černý nábytek měli, ne tedy komplet, převažovala bílá a na podlaze dřevo. Jenže je na tom vše vidět a ani psychicky to není moc povznášející. Takže tmavý nábytek už nechci nikdy. Když jsem viděla komplet tmavý pokoj Emy Destinové na výstavě, tak to bylo jak v hrobě.

Skutečnou 13. komnatu najdou návštěvníci v druhém suterénu. Ze tmy vystupuje veskrze černý interiér s originálním nábytkem z bytu věhlasné operní pěvkyně Emy Destinnové včetně symbolicky ze skříně vylézajícího kostlivce, jenž připomíná jejího tichého společníka doma i na cestách – skutečného kostlivce Ivánka. Temnota komnaty odkazuje, jak k zálibě v okultismu, tak i k smutným posledním létům života „božské Emy“.





Na závěsech a povlečení mi to nevadí, to mi sedí k tmavé noci a spánku.