Já jsem pro, aby se konečně definovaly standardy péče, které by musel dostat každý, v základní variantě, tak jak je to např. u zdravotních pomůcek. Chceš něco nadstandardního, ok máš legální možnost, buď cestou přímé platby nebo formou připojištění. A je třeba si konečně nahlas otevřeně přiznat, že v této podobě, s minimální formou spoluúčasti (procentuálně daleko nižší než země EU, přičemž trh léčiv a zdravotnických prostředků je jednotný), je systém už déledoběji neudržitelný. Tohle rovnostářství je nesmyslné, např. TEP - paní, která je 85+ úplně stačí běžný typ, ale proč by ji měl dostat někdo, komu je 40, sportuje a potřebuje něco úplně jiného a chce si doplatit rozdíl, to dnes nejde. Btw zlomenou nohu si může zaplatit téměř každý (kdo ne, v hmotné nouzi doplatí stát nebo se to zařídí jinou formou, doplatky na léky mají také roční strop), ale na drahou intenzívní, inovativní léčbu (nových léků za astronomické částky stále přibývá a je to dobře, že je možno účinně léčit nemoci, u kterých to dříve možné nebylo), na složité operační výkony peníze prostě peníze časem nebudou. V zemích, kde se systém péče rozpadne, je cesta zpět dlouhá a trnitá, a to nikdo nechce.