Holky, včera mi MM hodně zvedl náladu. Má to (doufám, že zatím a pod vlivem léků) v hlavě sice trochu pomotané, ale docela jsme se s dcerou nasmály, protože dělal vtípky, což on není žádný velký vtipoš, ale včera byl. Plete se mu čas, myslel si, že jsou zítra Vánoce, že už je v nemocnici 3 měsíce. Vyprávěl nám, že tam měli atomový poplach, jedna jeho neoblíbená sestra, které říká Lúca, se prý schovala do lednice. "To teda byla sakra dobrá skrýš. Měla tam pořádnou zásobu jídla." Já jsem mu řekla, že to by pro mě nebylo, že by mě bolely revmatické klouby, že je tam zima. "No to je jasné, že si musíš nejdřív vypnout to chlazení." Pak pořád mlel cosi o australských čmelácích, opakoval mi, že mám sklidit ředkve, co zasadil, a dát je kvasit. Chtěl, abych ho nejpozději včera vzala domů. Brblal na sestřičky a na fyzioterapii. Zeptala jsem se ho, jestli je rád, když přijdu. Sprdl mě, že jsem za ním včera nebyla. Tak jsem mu řekla, že ani nevím, jestli mě tam chce, protože mi před pár dny ukázal fakáče, a co to mělo znamenat. Prý "Nic, to já se jen tak posunkama dorozumívám, to jsem chtěl, abys mi podala jeden kapesník."
Zeptala jsem se, jestli nechce napít čaje. On: "Čaj tu máme sice lahodný, ale časem se omrzí. Do hektolitru dávají jeden pytlík, půl lžičky cukru a tři kapky citrónu."