"Děláte si to odjakživa, je to vaše tradiční tradice, děláte si to pro sebe a rádi, nepodléháte trendům poplatných době... "

no tohle přesně nechápu... takže když my pečeme a jíme husu na sv. martina, jsme směšní, ale pokud si ji jednou budou péct naše děti, je to v pořádku? a kolikrát je třeba rituál zopakovat, aby se stal "tradiční tradicí"? pokud tu husu pečeme cca posledních 10 možná 12 let, jsme ještě ve skupině "směšní" nebo už smíme mít pocit, že máme tradici?
už jsem to tu někdy psala, naše rodinné tradice vznikají ze spontánních nápadů, obvykle na základě volné inspirace vnějším světem, prostě mi jeden rok přišlo vtipné nadělit muži k svátku kompletní svatomartinské menu, což se nečekaně ujalo a děti se na to teď těší každý rok pomalu jak na vánoce... husa bývá mimo tuto dobu dost těžko k sehnání, navíc je to poměrně hodně drahá záležitost, takže je to takový lehce hýřivý výstřelek, ale když letos husa výjimečně nebyla, zjištuju, že to všem doma fakt chybí... no nezbývá mi, než se zkusit ještě poohlédnout, jestli na nás v chlaďácích ještě nějaká ta husa nečeká a nakonec vlastně můžu být ráda, že nebudeme směšní, když tou dobou už ji skoro nikdo jiný jíst nebude