Moniko chápu. Tak to je jeden pohled : “vláčím lyže, které nechci, po horské obci a poptávám se, u koho bych je mohla zapíchnout“.

A teď ten můj: mám staré lyže, nechce se mi je vyhodit, rada tvořím, jezdím odmala na hory, kde máme chalupu, jsou tam hospody, penziony, sousedé.. Rozhodnu se něco vytvořit, třeba i se jménem hospody, smerovkou, vitacim heslem.. dopadne to, vypadá to k světu, tak to tam bud po dohodě, nebo i inkognito zapichnu, jako recesi, srandu, a uvidi se.

Jsou země, kde jsou tyhle věci bežné, u nás zatím ne. Ale tak mame zase jiný druh humoru, toho našeho.