Už jsem to tu kdysi psal. Dcera si zlomila pravou ruku (2.stupeň) a škola s tím neuměla nijak pracovat. Přitom bych očekával, že tohle bude typický případ, na který mají školy případové studie.

Chtěli po ní, aby písemky psala levou, že je nebudou odkládat. To jsem vylít a třídní mne uzemnil: Podívejte, jak jí to jde. Ale že by dostala čas navíc, doplňovačku, ...

Dcera dojížděla, protože jsme se přestěhovali. Čili nějaké "vypůjčit si sešit" na hoďku a pak ho zaběhnout vrátit nešlo. Ve škole sice byla kopírka, "ale jen pro učitele".

Většina učitelů neměla nebo nepoužívala email (10 let zpátky) a nedala svůj telefon. Jediná linka ve sborovně, kam se muselo volat o přestávce, zda někdo laskavě sežene toho kterého učitele. Přitom vnitřní komunikace ve škola stojí skoro všude za bačkoru. Nestačí dát informace, papíry z PPP, třídnímu, ale je nutno s tím oběhat aspoň učitele klíčových předmětů.

Konzultace dopoledne a brzy odpoledne. (To je jediná věc, kde bych to dal do přílohy k Zákoníku práce, že návštěva školy je překážka ve veřejném zájmu. Rozumím, že učitelé jsou taky lidi.)