Půlko, přesně tak.
My pamětníci naopak začínáme být poněkud staří.
Vždyť moje děti jsou dneska starší, než jsem byla já tehdy.
Ale jsem hrozně ráda, že jsem to zažila ve vnímavém věku, život se mi tehdy doslova otevíral ve všech směrech, byla to obrovská euforie.
Myslím, že mladší lidé, kteří vyrostli už ve svobodě, si to nikdy nedokáží pořádně představit (jako já se neumím dokonale vžít do euforie starších dějinných zvratů, které jsem nezažila).