Babi, nevím...
Moji prarodiče zažili předválečnou dobu, první republiku, vyprávěli o tom, komentovali současnost, měla jsem tudíž ponětí, že bývaly i lepší časy. A stejně tak jsem měla ponětí, že existují jiné země a v nich jiný život. A že my nesmíme kamkoliv.
Můj život mi také přišel normální, přijímala jsem to všechno prostě jako fakt, nijak jsem netrpěla.
Když jsem někdy v létě 1989 zjistila, že by se poměry mohly změnit, byl to pro mě šok, nenapadlo mě, že by to bylo možné.
Ale všechno to nepřirozené a na hlavu postavené jsem byla ochotná opustit s velkou úlevou.