Ropucho, jo a
" A stejně tak jsem měla ponětí, že existují jiné země a v nich jiný život."

nojo, ale to jsem psala - mně to nepřišlo nepřirozené, brala jsem to tak, že jinde se žije jinak. Někde hůř, někde leskleji, ...nepřišlo mi to postavené na hlavu. V sedmi.

"A že my nesmíme kamkoliv." jsem v sedmi nevěděla. Jezdili jsme po republice, a nepřišlo mi to divný - rodiče určitě doma nevzdychali, že by chtěli tam a tam, ale nesmíme. To ani není o vnímání, ale o okolí, co tomu dítěti jak podá. Naši byli hodně pozorní na to, abych neměla žádný problém ve škole (sami si s komunisty užili svoje, a prarodiče), šli cestou ochranitelskou. Pravda je, že jako starší jsem byla hodně rozčarovaná, co všechno mi zamlčeli. Mysleli to dobře.