A někteří "nečlověci" to holt nevěděli . Nejen odjakživa, nejen v sedmi, ale třeba ani v deseti či třinácti letech.

Pro mě byl jen jeden svět, jiný jsem neznala, neměla jsem s čím srovnávat. Přede mnou se doma o ničem z toho nemluvilo. Nechodila jsem stát fronty (nakupovala mamka cestou z práce), chodila jsem na kroužky, věnovala se sportu, spát chodila v osm, takže během zpráv jsem byla většinou v koupelně. Ve škole se po mně nikdo nevozil z důvodu, že naši mají špatný kádrový profil, ale protože jsem brejlatá a ošklivá.

Neměla jsem šťastné dětství, ale politická situace v tom nehrála roli.