Přidat odpověď
Vím to přesně, vadilo mi, že nemám režim, náplň a povinnosti. Míněno zvenčí. S prvním dítětem jsem měla školu, to bylo ok. S druhým jsem ji neměla a po čase jsem se dostala k tomu, že jsem se třeba hodinu odhodlávala, abych došla do lednice pro jogurt. K tomu, abychom šli ven jsem se nedokopala třeba celý den nebo dva, tři. Přitom jsem věděla, že jedině venku je to trochu lepší, ale nedokázala jsem se přinutit si obout boty a sejít pár pater v činžáku, i když jsem se o to třeba celý den snažila. Na odběr krve nebo do mateřského centra jsem se snažila vyrazit každý den snad půl roku.
Bylo to hrozný a pomohlo až to, že jsem šla do práce a od té doby funguju. S dalším dítětem jsem raději na mateřskou vůbec nešla, protože to byl ten nejhorší stav, co jsem kdy v životě zažila, nehledě k tomu, že ani tomu dítěti to určitě nijak moc neprospívalo.
Tím to teda nikomu neberu, ne to jen k ilustraci toho, že někde na to prostě v nejlepší vůli není a dokážu si představit, že někomu vadí konkrétně i ta izolace.
Předchozí