Modroočko, zjednodušila bych (si) celou tu psychoanalýzu na to, že pokud osoba nedodržela pravidlo (které navíc sama navrhla, ne, že by do něj byla natlačena),

tak bych se opravdu nenechala zavrtat do blbého pocitu.

Je to JEJÍ trapnost, ne tvoje.

Všichni přítomní přeci věděli, jaká byla domluva, a že ty jsi ji dodržela (sama sobě jsi si ty dárky přeci nedala).

Jinak tedy k tématu jak u nás... Příbuzných jsou mraky: manžel byl ze 4 dětí, všichni mají partnery a několik dětí, se kterými jsme se vždy často vídali = blízký vztah, ty děti mají většinou také partnery a již i svoje děti... domluvy nějaké občas probíhaly poté, co se pár let dárky rozdávaly dvě až tři hodiny, když se tomu nechal volný průběh. Někdo dodržel, někdo ne, nějak to vždycky dopadlo bez pláče a uražeností. Teď už společně neslavíme (cca 4 roky) - bylo by to přes třicet lidí, a je to již nedomluvitelné, nehledě na problém s prostorem - když nás bývalo kolem dvaceti, už to bylo na hraně... ale setkávání mimo ŠD (před)vánoční probíhá, jak v celé velké rodině (venku), tak různé části, takže "problém" dárečků trvá. Pravidla momentálně nestanovujeme, někdo něco někomu dá, ne všichni všem, nějak to funguje

Z mojí strany je bratr (solo) a rodiče, s těmi si dáváme já a moje děti a jejich partneři vzájemně 1 max. 2 dárky po domluvě, co si kdo přeje, všichni respektují (ale my jsme extrémně disciplinovaná rodina - můj táta např. nikam nepřijde ani pozdě ani brzo, drží rozmezí asi tak tří minut kolem domluveného času ).