Už jsem to tu myslím psala, ale jednou, obdržíc bonboniéru, jsem zřejmě nějak opomněla nabídnout synovi ( tenkrát asi 10 let) a on si do kalendáře na den svých narozenin napsal : NEDAT MÁMĚ BONBON ! Správně předpokládal, že od někoho dostane bonboniéru, tak aby to své krkavčí matce nezapomněl oplatit.

To dárkování je někdy fakt fuška. Úplně chápu Magrátu, protože se do toho promítaji různé další rodinné vztahy, konstelace, křivdy, i ty domnělé, každý to vidí jinak, i nevinná věc se stane vinnou atd. atd. Znám a vzpomínám. I proto jsem ráda, že už se v naší rodině dárkování utlumilo na minimum.
A jak to tu čtu - vánoční nádobí, osvětlení, dárky, nedárky, vztahy ... začínám mít úplně předvánoční stres, i když ho normálně nemívám.
P.S. Včera jsem si koupila vánoční světýlka. Ale jen na doma. Bílo žlutá, blikání se dá vypnout . Můj muž světýlka nesnáší a řekl: " Ale to jsi měla říct, že po nich tak toužíš !" Já řekla: " já nic, to Rodina !!!"