My se s mužem vždycky těšíme na rozebírání hlav. Je to náš milovaný předvánoční rituál. Dáme si na linku plech, na to každý jednu hlavu, dvě misky - jednu na maso pro nás, jednu pro zvířata, rozsvítíme reflektor a jedeme. Na rybí hlavě je delikátní maso - líčka, na krku je bílé maso, rozebereme je úplně do mrtě, i mozeček vydlábnu. To byste koukaly, jaký má kapr i amur zuby, ale schovaný. Jak zuby padesátiletého kuřáka.
Vývar přecedím přes cedník, ale občas nějaká kostička zůstane (asi z masa). Z naší rybí polévku byste ten ŠD stůl asi taky pozvracely. Je hustá, plná rybího masa, různých rybích vnitřností s trochou zeleniny, stojí v tom lžíce. Děláme jí hodně, jíme i ke snídani a ještě dáme do mrazáku "na potom".
Pojednává o tom p.Štěpnička z Vodňan ve svých rybích kuchařkách, že rybí polévka má být rybí mozaika a to my teda máme.

Jednou k nám přišli neohlášeně známí na návštěvu, zrovna jsme obírali a já lítostivě: "ale my obíráme hlavy !?!", protože nám to narušili a museli jsme si s nimi dát kafe.