fern, chápu jak to myslíš a chápu i proč si to myslíš... na druhou stranu když si pak vezmeš tu ztrátu z pozice dalších bližních (synové), musí být hrozné přijít o oba rodiče naráz (a to, že jsou už dospělí a samostatní, na tom nic nemění)... asi to teď vidím právě z toho pohledu dítěte (potomka), kdy jsem ráda, že máme tátu, a sobecky jsme šťastné, že "nám" zůstal a doufáme, že se s tím nějak vyrovná i on, a nějak dokáže žít i bez mámy...
(a proto mě asi vždycky znovu dráždí, když rozvedená řekne, že by pro ni bylo snazší, kdyby ten chlap raději umřel - ano, pro ni možná, mohla by si dál nalhávat svou vysněnou realitu... ale těm dětem při troše štěstí můžou zůstat takhle oba rodiče a přiznejme si, že obvykle lepší táta blbec než mrtvý)