No, a proto si třeba já myslím, že "výchova" (ať už od rodiny nebo "z filmů a pohádek"), že na světě je pravá láska, spřízněná duše atd., nasekává nejvíc škody...

Kdyby lidé k partnerským vztahům přistupovali rozumněji - čili - za život můžeš mít klidně třeba 5 partnerů, není naprosto neobvyklé, že s dalším si budeš rozumět mnohem víc, než s tím předchozím... a současně odpovědněji - čili když si už s někým pořídím dítě, tak zkusím se chovat tak, aby nám to (pokud možno) vydrželo, tak by byl život mnoha lidí mnohem lepší...

Myšlenka, že támhle ve 20 jsem se zamilovala a když se ve 30 rozvedeme, tak už můj život bude navždy v troskách, nikdy už se nezamiluju a já nevím co, je příšerná...

Na druhé straně své praxi mám klienty, kteří mají dítě s novým/novou a ještě nejsou s tím starým ani rozvedení... A není jich málo. Jsou lidi, kteří jsou prostě schopní velmi rychlého emočního odpoutání/připoutání k novému...

A je podle mě celkem jedno, jestli ten muž umřel nebo jsme se "jen tak" rozvedli... myšleno na otázku, jestli se ještě zamiluju nebo ne nebo jak rychle.

Osobně mám vyzkoušeno, že potřebuju tak rok, než jsem schopná zakoukat se zas do někoho dalšího... Ale každej to má prostě jinak.