Jojo, hrušeň tatarovu. Růže je na blbým místě, že blokuje přístup za dům do dřevníku. Pozemek máme malej, ale jeden strom s kmenem by se asi ještě vešel. Spíš řeším, že plody tatarovy hrušně jsou asi naprosto na nic. Když už má člověk malou zahradu, tak by to chtělo aspoň něco použitelýho. No ale zatoužila jsem po ní. Mimo jiné měla krásný kořeny a moc pěkně se sázela.

O víkendu zajdu do domu přírody na výstavu starých odrůd jádrovin, a pokud nenajdu nic ještě lepšího, tak ji na to poslední místo zasadím.