Přidat odpověď
Kamarádka je speciální pedagog, je skvělá a stále se vzdělává. Dělá na pár hodin v PPP a volala jí jedna paní učitelka ze základní školy, že má ve třídě kluka, který ji rozkládá celou hodinu a asistentka na něho taky nestačí. Chtěla ho dostat ze školy, aby přešel jinam. Ta moje kamarádka jí řekla, že se tam zajde podívat. Po deseti minutách jí prý bylo jasné, že je tam problém, který se bude jen těžce odstraňovat. Ten kluk byl náročný, opakovaně rušil, paní učitelka - jinak prý skvělá pedagožka, už byla z něho unavená, nedokázala se toho pocitu zbavit a už na všechny jeho pokusy o kontakt reagovala zbytečně vyhroceně. Asistentka tam byl jen do počtu. Strávila tam celý den a rodičům doporučila změnu školy. Ne proto, že by ten kluk tu školu nedal, ale ta atmosféra tam byla natolik narušená, že by to nejspíš k ničemu nebylo. Ve třídě bylo 25 dětí, jedna asistentka s kurzem a paní učitelka. Na konci jí řekla, že by potřebovala takovou asistentku jako je ona, věděla, jak s ním pracovat, co dělat a nedělat. Ale má tam asistentku, která neumí pracovat s klukem, který má těžkou formu ADHD, poruchy učení atd. Teď je v nové škole, úplně se změnil. Maminka s ním chodí k té kamarádce do PPP a je šťastná. Prý jí poprvé nikdo neříká, jak hrozné má dítě. Takže ano, je to náročné pro všechny strany. Učitelům díky inkluzi přibyly do třídy děti, se kterými neumí pracovat, asistenti jsou povětšinou k ničemu a děti s rodiči nešťastné. Zkusila bych jinou školu, méně dětí a určitě nechat vyšetřit.
Předchozí