Online výuka je to nejnáročnější na pozornost, co znám. Ještě tak jeden na jednoho, kdy je neustálá interakce, ale pro dítě, které nedává v tomto směru ani běžnou výuku, bych to neviděla jako vhodné.

Březovou bych teď už nedoporučila vůbec, jsou tam čím dál náročnější na pravidelné plnění zadaných úkolů, testů a účasti v online hodinách, je z toho čím dál víc klasická škola přenesená do online prostředí.

Na druhou stranu domácí výuka nemusí znamenat sedět doma nad knihami nebo u počítače. Pokud dítě zvládá být doma samo, dá se začít trénovat plnění nějakých povinností. Dát seznam a nechat na něm, co kdy udělá. Zaplést do toho pár cvičení do školy, ale jinak třeba štípat dřevo, obstarat nějaká zvířata, uklidit jednu místnost. Pak nějaké výukové video s povinností si z něj třeba udělat výpisek (myšlenkovou mapu, otázky, čemu nerozumí, porovnání dvou videí na stejné téma), jindy podobně s knížkou. Ale aby to nebylo jen o té škole a dítě mohlo volit, co kdy. Dát tomu řád a zároveň volnost. Odpoledne (nebo my v té 5. třídě praktikovali spíš o víkendu, kdy jsem nebyla v práci) pak společně probrat kousek učiva z každého předmětu a připravit návazné úkoly na plnění během dalšího dne (týdne). Ono toho učiva jako takového zase tolik není, z těch 45 minut vždy hromada padne na organizaci té třídy, nějaký test nebo zkoušení, navíc většinu času tráví děti pasivním posloucháním a pak si jen zapíšou z tabule nebo prezentace, co se mají naučit na test, což je hodně málo efektivní. Dítě, které je ve výuce aktivní, potřebuje mnohem méně času na zvládnutí. Dítě samotné může procvičovat online, na matematiku, češtinu a cizí jazyky je toho hromada, třeba portál Umíme to umožňuje (pravda, po zaplacení) i sledovat, co kdy dítě procvičovalo, jak se posouvá, v čem dělá chyby, člověk může na dálku zadávat povinné úkoly i doporučovat cvičení k procvičování...takže není problém nasekat pár polínek, pak sednout a deset minut na telefonu nebo tabletu počítat nebo doplňovat i/y, pak zase sekat....a ve výsledku to dítě udělá mnohem více práce, než za 6 hodin sezení ve škole.

Vlastně mi v domácím prostředí přijde mnohem náročnější plnit očekávané výstupy z výchov, než z naukových předmětů, především časově.

No a těch domškoláků je také čím dál víc, dá se najít nějaký parťák, komunitní škola...

Ideální by byla škola s malým počtem žáků ve třídě, ale také to nemusí být výhra, když se v malém kolektivu sejde více dětí s nějakým specifickým problémem, mohou si situaci vzájemně komplikovat. Ale celkově mi zatím malý kolektiv přijde jako jedno z nejúčinnějších podpůrných opatření.