Moje dcera četla sama od sebe a ráda, syna číst nebavilo, ač ke čtení veden příkladem. Dětem jsem četla, sama hodně čtu (teda teď už moc ne), do knihovny jsem chodila od malička já i děti...
Tak jsem si řekla hop nebo trop a syna jsem číst nutila. Diktovala jsem mu co má číst a "zkoušela" ho z toho. Takto jsme protrpěli pár knih a hle, syn se chytil a stal se z něj čtenář. Neříkám, že tento způsob je zázračný, u nás zafungoval.
Čtení je ošemetné, někdo čte od dětství a v dospělosti přestane, někdo naopak.

Já jsem četla hodně, ale poslední dobou už mě to moc nebaví. Mám unavené oči a všechny knížky mi připadaji banální a podobné. Jsem už nějaká moc náročná a máloco mě uspokojí.
Myslím, že je to problém vyššího věku - člověk má pocit, že už všechno zažil, četl a viděl. Ale nevzdám to.