Já se přiznám, že si to představuji hodně těžko, jsem velmi partnersky založený člověk.
Výše popsaný model mě spíš děsí, to by pro mě byla hodně nouzová varianta.
Pravděpodobněji bych se uchýlila někam do vlastního bydlení pokud možno, pořídila si několik psů, celé dny se s nimi potulovala v přírodě a po večerech četla a poslouchala hudbu.
Ale úplně nejreálněji bych měla tendenci ponechat si "nevěrnýho dědka" za nějakých důstojnost zachovávajících podmínek "na krku", pokud by projevil vůli vrátit se nohama na zem a rozumně pokračovat v našem společném rodinném projektu.