Tak můj postmanželský život probíhá v podstatě tak, jak psala Inka. Kromě toho pečovateláku, na ten se ještě v 63 necítím, natož v 46, kdy ten můj postmanželský život začal. Ale nebylo to nic plánovaného. Spíš bych brala to ponechání si nevěrného manžela, ale nebyl zájem. O nového muže jsem nestála, i když kdyby se naskytl někdo výjimečný, tak bych se nebránila, ale spíš ve smyslu přátelství než nového vztahu se spolubydlenim. Taky se nic takového nevyskytlo, to bývá asi jen v románech a filmech. Takže si žiju spokojeně sama, užívám si příjemných zážitků s kamarádkami a je mi fajn. Žádné psy k tomu nepotřebuju, nechci se o nikoho starat.