Jo,je to přesně tak.

Ale i teď,za produktivniho života je fajn být ve dvou,zvláště se to projeví během nemoci a podobných nepříjemných zdrav.problemu,kdy ten druhý pomůže a není na to clivek sám.

A pak tedy na pokec,sdílení s tím druhým vlastně všechno, u nás je třeba takové to klasické rozdělení roli,kdy já mám na starost hl.obzivu,manžel zas umí všechno opravit,řeší auto, a tak.

Oproti tomu zjistuju,že mi úplně stačí slyšet naše děcka jen v telefone,když slyším,že jsoz ok,tak jsem taky spokojená nebo když se někde sejdeme na půl cesty a tam spolu něco na pár hodin podnikneme a zase pěkně čau.