"Já myslím, že by měly existovat speciální třídy pro takové děti. Samozřejmě málo dětí a pedagog s touto specializací.

A mělo by se rozlišovat, takže jedna třída třeba děti, co mají problém se soustředěním, jiná, kde mají normální intelekt ale zanedbané, jiná pro mentálně postižené."


Takové třídy samozřejmě existují, jsou to ty zřizované podle § 16 odst. 9 školského zákona.

Problém je, že mají přesně definované složení a ani ve velké škole (nad 500 žáků) nemusí být snadné najít alespoň 6 dětí s podpůrnými opatřeními alespoň 3. stupně s postižením stejného druhu.
Škola musí každý rok žádat o možnost mít speciální třídu (to platí i pro přípravné třídy) a dokládat, že má dostatečný počet žáků s náležitými podpůrnými opatřeními (PPP tam to doporučení do specky musí napsat, přičemž před speckou poradna nejdřív zkouší AP, takže to nejde hned).
Takže kromě toho vyučujícího, který má zájem a kvalifikaci pro výuku v takové třídě, je potřeba, aby škola měla funkční systém i jiné podpory těch dětí, aby tam těch dětí s potížemi měla dost na to, aby se ta třída dala udržet. I tak jde často o spojení několika ročníků a výuka i při počtu do 10 dětí je hodně náročná.

Třeba třída, do které chodí syn od TaJ, je zřízená pro děti s logopedickými vadami, což je dobré v tom, že takových dětí je hodně, ale zase PO3 a vyšší jich moc nemá (většinově jen děti s dysfázií). Tyto děti jsou ale velmi často bez problémů v chování, takže jejich "odstranění" z běžné třídy má většinou jediný efekt...ve třídě, kde by mohl být asistent, ten asistent není.

My zase máme specky pro děti s poruchami chování, těch je také spousta, ale většina z nich má jen PO2, což nestačí ani na toho asistenta. Když se pak takových dětí sejde ve třídě více, je to bez asistenta hodně náročné. Zařazení do specky je pro většinu nereálné, navíc nakoncentrování dětí s poruchou chování má většinou opačný efekt, situace se pro ně může ještě zhoršit. My bychom takovou třídu asi ani nenaplnili (nebo určitě ne dvě, což nám umožňuje rozdělit mladší a starší, máme celkem 16 dětí od 2. do 9. třídy), kdyby k nám nechodily děti z dětského domova, které mají k poruše chování přidružené ještě sociální znevýhodnění, a proto mají PO 3. stupně. A řada jich je na hranici mentálního postižení, což v určité chvíli může znamenat, že budou muset se speciální třídy odejít (není zřízena pro děti s mentálním postižením, to může být v kombinaci s poruchou chování, ale takových dětí tam smí být max. čtvrtina.