Já jsem žádnou z těch věcí neměla, ale někteří spoluzaci ano, a záviděla jsem jim.
Naší na to vůbec nebyli, přestavovali barak a jeste měli k zaměstnání velké hospodářství. My se z vesnice nikam sami na základce nedostali.
Strašně jsem chtěla jako dítě chodící pannu, ale dostaly jsme ji obě se ségrou až když mne bylo asi 11, ségře 9
Ta to narozdil ode me ještě ocenila.

Kazetak jsem dostala nějaký vychodonemecky k 14. Narozeninám, chtela jsem ho roky. Byl na tehdejší poměry dost drahý.
Hodně jsem si na něj pak nahrávala písničky z televize.