Jé, panenku chodičku jsem dostala ke svým druhým narozeninám. Byla krásná, veliká s dlouhými blonďatými vlasy a když jsem ji pokládala, tak zavírala oči s dlouhýma řasama a říkala "mama". Dala jsem ji jméno po své nejmilejší tetě Kamilka a zbožňovala jsem ji. Dostala jsem k ní i kočárek, takový ten nízký, široký, jak byl tehdy moderní a krajkové peřinky a nadšeně v něm Kamilku vozila každý den do parku. Zbožňovala jsem ji. Babička mi na ní šila šaty, ušila jí i kabátek, upletla čepičku , z mých starých tepláčků ji ušila stejné tepláčky, jaké jsem měla já. Co jsem se s Kamilkou a kočárkem nahrála!