Po skoro dvou desetiletích práce ve školství a hlavně taky svým věkem, jsem dospěla k tomu, že brát pořád na někoho ohledy je sice ušlechtilé, nicméně zdraví mám jen jedno a situace v práci se dá vždycky nějak vyřešit, každý je nahraditelný. Takže sice naštěstí nebývám nemocná, ale mám jasno v tom, že kdyby mě něco skolilo, jdu prostě na nemocenskou. Fungovat v mém případě v MŠ ve stavu, kdy je mi příšerně, opravdu nejde. Dovedu si ještě představit, že mám sedět někde sama v kanceláři, ale celý den činnosti s dětmi, celý den mluvit, zpívat, cvičit či podobně aktivity a k tomu pobyt venku, když je mi mizerně, to už prostě dělat nebudu.