Digitálky jako předmět touhy si nevybavuju vůbec. Od puberty do asi 25 (jo to byl rok 1989) jsem nosila natahovací cibule po dědečkovi pověšené na krku - na kožené šňůrce s katovským uzlem (ta zas byla od kamaráda z oddílu). Vůbec nechápu, jak jsem je celou tu dobu udržela nerozbité a neztracené (na sport jsem sundavala, to znamená často a v různém prostředí). Hodinky i kůži mám dosud, ale již jen uložené u ostatních "šperků"

To je taková nostalgická vzpmínka, jako Husina na Kamilku... panenku chodičku jsem měla taky, jako malá, ale zas tak moc mě nebrala. Céčka si vybavuji, a radost z trička s Abbou z Maďarska (ve 13) taky. Jo a džíny, černé, taky z Maďarska. Ty se mnou rostly až za maturitu. Mončičáci myslím spadají někam mezi mě a moje děti, vím o nich, ale bez tužeb v rodině.