Přidat odpověď
Nevím, jak je to u Irmi, ale u nás mě poslali do háje, ale požadují informace, jak mu je. Nejdřív jsem jim psala skoro denně. Psala jsem i o tom, že i v umělém spánku potřebuje kontakt blízkých osob (říkali to i doktoři). To za ním byla za měsíc jednou tchyně a švagr (jeho bratr) s přítelkyní a jednou ségra. Chodíme za ním nejvíc já a moje sestry. A nejhorší na tom je, že mi bylo řečeno, že jsem dospělá, tak se mám postarat o sebe sama, že jim do mě nic není. Že každý musí zvládat vlastní život sám, co po nich chci. A pak se tvářili po návštěvě, že jsem bezcitná, že oni by to nezvládli, vidět ho tak a já tam dokážu bez zhroucení chodit každý den. Oni jsou citliví a já jsem hnusná, tvrdá osoba bez citu.
Nedovedli si představit, jak to pro mě bylo těžké. Všichni věděli, že jsem vnitřně s MM ukončila citové vazby. A nechali mě v tom. Jak jsem za ním chodila, držela ho za ruku, hledala nějaký cit, přitom jsem i byla rozzuřená, ale musela jsem na něj mluvit pozitivně... Chci si ho vzít na propustku na Vánoce domů a jen doufám, že se k nám nepohrnou na návštěvu. Nechci se přetvařovat, zatím na to nemám sílu. Kvůli tchyni jsem ochotná občas zahrát divadlo, že jsem s nimi v pohodě, ale vnitřně v pohodě nejsem. Nevěřím, že by se můj vztah k nim někdy narovnal.
Předchozí