Koníčku... tebe tesat do kamene... Máš pravdu, jsem zvyklá, že se mi věci obvykle daří a umím je řešit = pokud něco nedopadne, beru to jako vlastní selhání...a odpouštět si moc neumím, to je fakt.
Ad pejsan... zracionalizovat si to umím velmi podobně. Kdybych nejela nikam, ale šla normálně do práce, přišla bych ještě později, než jsme dorazili z Prahy... našla bych ji sama, takhle tam byl se mnou chlap, s nímž jsem odbolela to nejhorší, odřídil cestu k veterináři, vzal si volno další den a hloubil hrob... jasně. Jen mě to bolí, obrovsky. A asi mám podvědomý pocit, že když najdu viníka té situace, bude to bolet míň? Nevím.

Ad práce... i tady se snažím postupovat velmi podobně, jak píšeš. A protože nejsou jen negativa, pořád zvažuju...

Ad dcera - i tady jsi to trefila... Čím víc o tom přemýšlím... ach jo... Pečení by mohla být příležitost...
Děkuju, fakt. Doufám, že se podobnými radami profesně živíš, byla by škoda pro svět, kdyby ne...