Přivedla bych tam i syna, vždyť se jedná o něj.
Mám 18 letého syna. Mají rodičáky jen dvakrát ročně, já už nesleduju,co jinak dělá ve škole, ale tři vyučující mě chtěli vidět na rodičáku. Jeden z nich ho má na zvláštní předmět, kde ani netuším co dělají. Nicméně ačkoli jinak má skvělé výsledky, z tohohle předmětu měl v přepočtu 4. Na mu otázku, proč, mi syn řekl,že neví, že jeho práce byla excelentní a že ji musel třikrát přepracovat a pořád špatně, navíc mu tam k tomu dílu nenapsal poznámky, jak dopředu oznámil a vůbec blbec a hotovo.
Zašla jsem za ním,ano,s tímhle typem bych možná taky tak úplně nevycházela, nicméně jsem se dozvěděla, že práce je sice slušná, ale pořád tam jsou odchylky od tématu a ty být nesmí. Ok, s tím stejně moc nezmůžu,kývla jsem, synovi řekla,ať si to pořádně vyřídí.
Může to být přesně tak, jak je to tu pospáno. Může to být i horší. Nebo taky ne. Proto bych nejdřív šla i se synem "na schůzku", říct, jak to cítí syn a vyslechnout si, jak to vidí učitel.Mile, asertivně.
A teprve p výsledku "jednání" bych vyvodila nějaké důsledky. Nedovedu si představit,že bych mu nedala šanci, informace bych měla jen od syna, vletěla bych tam, něco nahrávala, vyhrožovala inspekcí atd...