No, v té třídě lze pochopit, že se aktivně nikdo nepostaví na obranu (ale upřímně řečeno, za nás by se tedy určitě někdo postavil, v 90. letech jsme věřili ve svobodu, rovnost, spravedlnost a spol. a byli jsme idealisti, jak to v mládí bývá, určitě by někdo něco řekl, kdyby se to jevilo jako zjevná šikana), ale svědků je tedy fůra, kdyby se to řešilo. Ale v případě šikanující kolegyně snad existoval nějaký šéf, ne? Alespoň jsi zkusila ho požádat o pomoc? Co on na to? Musím říct, že "tiché trpitelství" mi nikdy neimponovalo a dítě bych k něčemu takovému nikdy nevedla, naopak.