Ruth, ano, jak dál...

A navíc... když zemřel můj manžel, byla jsem u něj, ale ošetřující lékařka udělala bohužel dost šílenou chybu, v důsledku níž manžel tedy neumřel (to bylo již jisté, jen šlo o dny), ale o mnoho hodin déle a o hodně více trpěl. Úplně zbytečně. Musela jsem to úplně vytěsnit (ne první dny, to jsem nebyla schopna prakticky ničeho, ani přemýšlet, proč co jak bylo), protože bych ne si stěžovala, ale musela bych ji zabít Pravda je, že jsem tedy tehdy na tu "odpovědnou" mladou doktorku ani křivě nepohlédla (pochopitelně to neudělala schválně, prostě nedostatek zkušeností, nedomyšlení věci...), ale vlastně se mi to vrací dodnes. Možná kdybych si na ni aspoň chvíli došla po pár dnech zakřičet, nebo tak něco, je to pryč navždy. Nevím. V celkovém stavu mém ohledně věci je to stejně marginálie, takže co už