Lepím to náhodně. Přečetla jsem si ten starý článek o potratu. Chápu oplakávání dítěte, mluvení na něj, když třeba dochází k samovolnému potratu a dítě bylo chtěné. Ale dělat tenhle rituál, když si potrat sama vyberu, no nevím. Přijde mi to pokrycké. "Mám tě ráda, ale nechci si tě nechat, tak spolknu pilulku a zamávám ti na cestu." Co to jako je?
Taky i když ten článek je anonymní, tak jde rozklíčovat, že šlo, jde o manželku velmi bohatého muže. A to už mi přijde úplně blbé, vyprávět o chtěném potratu o médií, když by mají veškerý blahobyt na to, to dítě vychovat. Ano, je legitimní dítě nechtít, ale pak bych to teda "neblinkala" do médií.
Říkám si, co si jednou bude říkat ten potomek, až se dozví, že jeho máma tohle probírala v médiích. Asi jsem prudérní, ale myslím, že potomci by neměli vědět o chtěných potratech své matky.