Konzervo, tak to jsou ale o dost jiné situace, co popisuješ. Moje děti taky mrskají batohy a další věci v předsíni za dveřmi, já se zlobím (někdy) a nic moc se nemění. Kdybych si dala opravdu práci, abych je to odnaučila, musela bych víc, než hudrat, musela bych vymyslet nějakou motivaci (kladnou nebo zápornou), případně rovnou nějak trestat a jinak vyvozovat důsledky (myslím, že jen trvat na odnešení hned teď by u nás taky nestačilo).
Vzhledem k tomu, že děti jsou cca normální a jsou schopny se soustředit na věci pro ně důležité, věřím, že by to klaplo. Ale jsem na to pohodlná a stále jen naprázdno mluvím do dubů.
Ale to, aby se děti hýbaly a chodily ven na vzduch je pro mně natolik podstatné, že jsem pro to udělala a dělám mnohem víc, než že jim jen vyprávím, že by měly, je to zdravé a pokouším se je "přemluvit". Kromě toho, že na těchto aktivitách trvám, tak se taky (od malička) snažím, aby byly prováděny v pro ně lákavých formách a mohly si kromě bolavých nožiček a zimy/žízně/nošení batohu užít i zábavu. A když byly malé, jednalo se o společné aktivity, čím starší tím jsme se snažila aby se jednalo o aktivity s jinými dětmi.
Možná, že opravdu existují děti, které jsou zpruzené naprosto úplně vždycky a naprosto úplně ze všeho a celou dobu a nezmění se to ani při stém pokusu, ale jsem přesvědčená, že 95% procent dětí je při vhodném přístupu mrzuté jenom někdy a naopak většinou si dokážou pohyb a pobyt venku i užít