Imho pro zdravý vývoj patnáctiletého syna není dobrý přístup nechat si ho doma, protože u otce má trochu víc odpovědnosti a postaví si hlavu, že zůstane v pohodičce u maminky. Proto bych se snažila synovi vysvětlit, že jsme rodiče oba, oba se staráme dle svého a máme svůj přístup. Tady přece nejde o nic extrémního, žádné týrání apod. Jen jiný přístup, celkem logicky to jinak funguje v různých domácnostech. X dětí v nerozdělané rodině se stará o mladší sourozence a musí třeba makat doma ještě víc než syn u otce a to každý týden ne jen každý druhý.

A taky bych na to nahlížela tak, jak by se mi líbilo, kdybych já po synovi něco chtěla, otec ne a podpořil by syna v tom, že tedy ke mně už nemusí chodit.