mí dědečkové (vlastní i nevlastní) před pár lety zemřeli, zarytí nepřátelé, oba hodně chytří....a to stáří, to jim teda dalo zabrat

Jeden pracovitej neskutečným způsobem, byl by dědicem velkého statku, který od 1948 prostě nebyl, ta frustrace se táhla jeho životem jako červená nit, a ke konci života, byl fakt vyhraněnej, mstivej, vadil mu pracovní úspěch jiných, co už prostě ve škole měli angličtinu A měl strašnou potřebu všechny své životní události přepsat, převyprávět je tak, že sám byl naprosto bezchybný a všichni mu ublížili - smutný to bylo

Nevlastní děda, ač na kandidátce KSČM, vyprávěl, že se v mládí choval ke tchánovcům jako dacan, vzpomínal a říkal, že ho to moc mrzí. Ale pořád, fakt pořád mi urputně nutil Goťáka, nahrával si rozhovory s ním z německých tv programů a nutil mě to poslouchat