Fern, no je to u nás téma a zrovna tento týden jsem o tom přemýšlela. S těžkým srdcem - ne, nepůjdeme. Našemu pejskovi je třináct, teoreticky by tu mohl být ještě třeba tři roky. No a to mě bude skoro šedesát, muži skoro sedmdesát (to je strašný), takže by bylo nezodpovědné vůči dalšímu psovi i vůči lidem okolo, pořizovat si dalšího. Určitě bych ho už nedopečovala a i kdyby všechno dobře šlo, je velké riziko, že bych ho musela časem někam dát. To nechci.
Uvažovali jsme i o nějakém starém, třeba z útulku, ale asi by to byla komplikace. Povaha, zdraví... Musím volit rozumem, ne srdcem.
Tak se tak koukám na toho našeho dědulu s tím, že je poslední Je to můj čtvrtý pes, psa jsem měla už od dětství, celý život. A je pravda, že mít zvířata je hodně omezující, pokud chce člověk občas někam vypadnout. Musí se hledat pečovatelé, my máme ještě venkovní kočku - ta se postarala sama (+ zásobník granulí), té je už čtrnáct. No a pak slepice, králíci. Vždy musíme někoho otravovat, naštěstí máme zatím hodné sousedy. A jezdíme vždy jen na pár dní, příp.jsme psa brali s sebou, pokud to šlo.
Takže budu jezdit koukat na psí výstavy a mazlit všechny kolemjdoucí psy. A možná si koupím morče, to nežije dlouho.