Se svým dítětem bych primárně řešila to, co udělalo moje dítě - proč "muselo" podvádět a že takový postup vždycky nese riziko odhalení a průšvihu většího, než horší známka z testu. Navíc já tedy s dětmi nijak zvlášť neřeším, že mají horší známky, chci vědět proč a jestli případě nepotřebují něco pomoct pochopit, dovysvětlit atd. Takže pokud si dítě "pomůže" tahákem s letopočty v dějepise, protože se to nestihl naučit/nepamatuje se/strašně ho to nezájímá, tak to sice nepovažuju za nějaký "propad do pekla", ale podfuk to je a pokud se na to přijde, nemá se co zlobit na "oznamovatele", ale na sebe. Pokud opíše třeba nepravidelná slovesa v angličtině, nebo výsledky příkladů v matice, štve mně to o hodně víc, protože to je něco, co by se naučit mělo, bude to potřebovat stále znovu a považuju za důležité, aby to dítě umělo ne aby nosilo jedničky z matematiky díky opisování a pak neudělá přijímačky v střední školu ...
V případě, že by moje dítě bylo ten "oznamovatel", tak bych se s ním o tom bavila, proč cítil potřebu to učiteli říkat a upozornila ho, že takové aktivity někdy nevedou k oblibě - ale to taky nemusí být pravda. Ve třídě může být skupinka stabilních opisovačů, což může zbytek třídy vést nelibě a ukončení této "nepravedlnosti" oznámením učiteli mohou velice ocenit ... Tyhle záležitosti jsou velice subjektivní a zařazení dobro x zlo často nejasné.
Opisovaní a podobné podvody nejsou dobré nikdy, možná v některých případech jen pochopitelnější a jakoby "obvyklejší" než jindy ...