TaJ, bavěj ho třeba věci, kterými se nemůže nebo nechce živit. A jinak neví. Nebo je mu to jedno - nějak se to vyvrbí. Já ohledně zaměstnání vždycky tak nějak čekala, co život přinese, co se mi zalíbí - to jsem dělala nějaký čas, pak mě zaujalo něco jiného, nebo padla nějaká nabídka... samozřejmě se to nedá s profesemi jako právník nebo lékař, ale s těmi na úrovni maturita - Bc úplně klidně. Mám kamaráda, který se asi do 25 živil v létě sběrem ovoce a v zimě u lyžařských vleků (s maturitou), pak šel do kanceláře, při zaměstnání v ní vystudoval něco na filozofii, a teď po čtyřicítce je na dost vysokém manažerském postu v průmyslovém podniku. Jeho představa "co dělat" vůbec není svázaná oborem.
Můj syn ostatně je to samé - dokáže se živit hodně různorodými pracemi, nemá tedy ani maturitu. Kdyby chtěl něco studovat jen pro tu úroveň certifikace (maturitu nebo i VŠ), vybere si prostě něco, co ho bude trochu bavit a nedá to moc práce