Jsem v tom případě o cca pět let mladší. Naši buď nedrbali nebo drbali španělsky, abychom nerozuměli a neměli tak co zveřejňovat.

Cyklostylované a kopírované knihy jsme měli taky. Tatínek je kopíroval v práci, kde měli přístroj proti protistátní činnosti zabezpečenou tak, že prodlužovák byl jen proti podpisu u sekretářky. Takže stačilo si přinést vlastní a kopírovat cokoliv.

Akorát nám doma vůbec neřekli, že je to zakázaný. Že by vůbec číst, zpívat, vidět, kopírovat a říkat cokoliv mohlo být zakázaný, ale od všeho zakázaného nás asi drželi dál skrz jazykovou bariéru, což jde pak snadno, když dítě nerozumí, co se doma říká.