Tak jasně, proto je fajn, že je stanovaná nějaká ta maximální doba studia a pak se to musí platit.

U mého muže to fakt nebylo o nezájmu o studium, ale o tom, že zápočet byl za docházku, přičemž nešlo studovat kombinovaně. Nešlo to dohromady s jeho prací. Obor zůstával víceméně stejný, medicínská informatika, ekonomie, nakonec má doktorát na lékařské fakultě (nemedicínský obor). Ještě před tím si jeho diplomku vyžádal i tehdejší ministr zdravotnictví. On měl dost jasno o tom, co chce studovat a dělat, problém byl spíš v té formě, která prostě nevyhovovala někomu, kdo musel plnit závazky.

Myslím, že nejstarší holka by i přes určité výhrady k oboru tu první školu dala, nebýt to v té době zavřených škol. Ta mladší je případ sám pro sebe, i u té myslím, že by to bylo jinak, kdyby to nevzdala ta starší. Ona se s ní pořád porovnává a má potřebu dělat co ona, protože má permanentní pocit nespravedlnosti a že ta nejstarší má samé výhody, takže nemoct skončit by nám nikdy neodpustila .