Umístěnky nebyly již ani v sedmdesátých letech. Na místa, kam se nikomu moc nechtělo, hlavně do pohraničí, se doktoři lákali na krajská stipendia, byty a příplatky. A také mnohým nic jiného nezbylo, protože místa v Praze byla obsazená. Nebylo vůbec lehké se hned po medicíně dostat do Prahy. Většinou to bylo jen z protekce. A jít pracovat do ciziny již vůbec nešlo, jedině emigrovat. Málokdo opustil po tolika letech studia medicínu a šel dělat něco jiného, protože chtěl zůstat v Praze. Spíš se snažil získat venku nějakou praxi, udělat atestaci, a pak byla již šance větší se do Prahy zase vrátit.