Já jsem si žádné plány nedělala. Jediné, co jsem strašně moc chtěla, bylo nemusel už chodit do práce, což se mi splnilo a stále se toho nemůžu nabažit. A když jsem šla do důchodu, tak byl covid a zrovna ta nejhorší omezení. Teď chodím na U3V, máme vždycky jednu přednášku hodinu a půl či 14 dní, žádné povinnosti z toho neplynou, jen si poslechnout tu přednášku. Chodím taky cvičit jógu ráno, což je fajn, je nás tam maximálně 5, je to příjemné. Chodím hodně na procházky s kamarádkami a hodně čtu. Je ale pravda, že člověk po šedesátce už nemá tolik síly a energie, aspoň já ten úbytek cítím hodně, takže všecko dělám jen na pohodu, nic na sílu. Už ani to cestování mě tolik neláká jako dřív.