Jsem spíš vlk samotář. Žiju sama už asi 15 let, co se odstěhovaly děti, a jsem tak nesmírně spokojená. Už si ani nedovedu představit, že by se mnou někdo bydlel, vadilo by mi to. Zároveň se ale ráda potkávám s dětmi nebo kamarádkami, něco spolu podnikneme, popovídáme si. Raději jdu na procházku s kamarádkou než sama. Nikdy jsem ale neměla žádnou partu kámošu, se kterými bych třeba jezdila na hory nebo na vodu, necítím se dobře ve větší společnosti. Na dovolenou jsem jezdila ráda jen s BM a dětmi, jiní lidé mi vadili. Teď ráda jedu s kamarádkou maximálne s dvěma, nebo s dcerou a pejsinkou. A nutně potřebuju každý den být nějakou dobu sama, což když jsem měla malé děti a manžela, nešlo a já z neustálé společnosti někoho byla strašně ve stresu, což můj BM vůbec nechápal. Kolikrát, když přišel z práce, tak jsem utekla z domu a chodila sama potmě po ulicích, jen abych byla aspoň hodinu sama.